O nás samých, o životě, o našich hodnotách.
Díky lásce někdy zjistíme, že věci jsou jinak, než jsme si mysleli. Díky ní jsme často ochotni zapomenout na vlastní zranitelnost a odvážně čelit svému osudu se srdcem na dlani.
Láska nám dává sílu riskovat i zranění a bolest.
Protože tušíme, že bez odvahy vyjít vstříc druhému bychom nezažili nádheru a krásu okamžiku, kdy se dvě srdce spojí.
Kvůli tomu stojí za to riskovat.
Proto stojí za to být odvážný.
Odvaha neznamená nebát se.
Odvaha znamená mít strach, a přesto to udělat.
I za cenu toho, že podáte ruku a strávíte byť jen vteřinu v agónii, zda ji ten druhý přijme.
I za cenu toho, že zaklepeme na něčí srdce a ono se nám neotevře.
Nikdy však nebudeme muset litovat, že jsme neudělali to, co nám říkalo naše srdce.
Ať už druhý člověk naše srdce přijme, nebo ne, krok, který jsme učinili, abychom mu vyšli vstříc, je v nebi přijat jako náš nejvyšší skutek lásky a také odměněn zvláštním darem.
Už jen tím, že milujeme, se naše srdce otevírá nekonečné a bezpodmínečné Boží lásce a ta léčí naše zranění a bolest na všech úrovních.
A to vše proto, abychom nakonec pochopili, že dar lásky můžeme dát komukoli a jen ho nechat plynout, aniž bychom očekávali, že bude opětován…
