Kultura byla v rámci koronaviru a souvisejících opatření jednou z nejvíce postižených oblastí. Důvodem bylo uzavření galerií, muzeí, divadel, nenatáčely se seriály a herci zůstali ze dne na den bez práce. Před více než měsícem proto herci a filmaři zaslali premiérovi otevřený dopis, v němž ho žádají o pomoc v době, kdy podle nich tisíce rodin přišly o živobytí. A právě to se Horjánovi zřejmě nelíbilo a ve svém posledním rozhovoru pro deník SME se pustil do svých kolegů.
Lidé na zmíněnou výzvu nereagovali pozitivně, protože podle nich herci nevydělávají málo peněz, a tak si nemají na co stěžovat. „Je třeba umět rozlišovat mezi herci a herečkami. A prostí lidé prostě odsoudili ty, kteří stojí na jevištích, jsou často v médiích a dobře vydělávají. Několik jich samozřejmě žije jen z toho, co si vydělají psychofyzicky večer na jevišti. Počítám se mezi ně. Ale pak jsou tu ti, kteří mají stálý plat ve Slovenském národním divadle, na Nové scéně nebo v divadle Astorka. Proč nedají ze solidarity peníze těm, kteří si teď nevydělají vůbec nic? Místo toho žádají pomoc pro sebe, a to i v situaci, kdy zneužívají systém,“ řekl na úvod Horján. Nikdy neměl problém otevřeně mluvit o „palčivějších“ tématech, kterým se jiní herci vyhýbali.
Ve svých výrocích však zašel ještě dál a obvinil své kolegy ze zneužívání systému, zatímco oni z něj snadno získávají velké peníze. „Už za bývalé vlády moji kolegové vyšli do ulic a bojovali proti ministrovi kultury, přičemž si užívali všech výhod státního úředníka. Chodili demonstrovat, ale večer šli hrát do divadla, brali od ministra třináctý plat a brali i vánoční odměny. To nelze nazvat jinak než zneužíváním systému. Mnozí z nich ještě učí na vysoké škole, a dokonce studují i přes den, a připravují se na zkoušky, aby mohli točit telenovely nulové kvality. Mají plat, placenou dovolenou, tak proč demonstrují proti systému?“ ptá se. pokračoval očividně rozhořčený herec.
Zdá se, že herec definitivně poškodil, ne-li doslova zničil své vztahy s kolegy ze Slovenského národního divadla. Podle jeho slov neměli na náměstích co demonstrovat, ale prostě z divadla nespokojeně hromadně odešli. „V demokratické zemi by měl být jiný postup. Herci by měli dát kolektivní výpověď a říct, že se nevrátí hrát, dokud nebudou splněny jejich požadavky. Nemohou demonstrovat a zároveň si užívat toho, co jim stát nabízí díky našim daním a daním těch, kteří takovou vládu zvolili. Já si mohu dovolit demonstrovat, protože jsem ze soukromého divadla. Ale oni ne, na to jsem velmi přísný,“ říká na rovinu Horján, který v současné době působí v divadle Gunagu.
Podle jeho slov si všichni herci na něco jen hrají a neukazují svou pravou tvář. „Jen si hrají na to, že mají svůj názor. Vydělávají těžké desetitisíce eur na komerčních hloupostech a pak stojí vedle novinářů, lékařů, učitelů na jednom jevišti a srovnávají se s těmi, kteří vydělávají pár set eur. Bylo to směšné a smutné zároveň, nedivím se, že veřejnost pak reaguje podrážděně. Jak přiznává, v národním divadle vystupovat nemůže, protože „je doslova zabetonované, nekonají se konkurzy, a i kdyby ho chtěl režisér obsadit, nemá šanci“. Zda se po této krizi něco změní, je otázkou. Jisté však je, že Horjánův poslední rozhovor způsobí na slovenské divadelní scéně velké zemětřesení.
