Jak se chovat bezpečně na internetu? Děti o tom s rodiči mluví, ale jen do určitého věku. Zatímco dvanáctileté děti dokonce samy vyhledávají rodiče, pokud si nevědí rady, devítileté děti už o této problematice s rodiči téměř nemluví. O tomto a dalších tématech diskutovali zástupci projektu Safer Kids Online s žáky 2. stupně pražské základní školy Naše škola Praha.
Projekt se zaměřil na opatrnost při sdílení informací v kyberprostoru, vztahy s online kamarády a vzájemnou důvěru a komunikaci s rodiči a uspořádal debatu se skupinami dětí ze 6. až 9. tříd ZŠ.
K přínosu projektu se vyjádřilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí: „Ministerstvo práce a sociálních věcí tento projekt podporuje. Oceňujeme, že vychází z názorů a osobních zkušeností dětí, které jsou dnes nevyhnutelně konfrontovány s internetem. Děti mohou být snadným terčem a často se v online prostoru setkávají s různými nástrahami. Naším společným cílem proto musí být vzdělávání v této oblasti a především včasné varování před riziky, která internet může pro dítě často představovat. Dítě se nesmí bát mluvit o svých problémech a jeho hlas musí být vyslyšen. To je v dnešní společnosti nezbytné.
Současně byl na stejné téma proveden průzkum mezi dospělými, jehož výsledky byly následně diskutovány s dětmi v různých skupinách.
„V rámci projektu Safer Kids Online se snažíme vytvořit prostor pro debatu mezi dětmi a dospělými o používání technologií a aktivitách v online prostoru. Získané informace pak můžeme zohlednit při tvorbě dalších projektů a aktivit zaměřených na bezpečnost dětí v online prostředí, a pomoci tak zejména rodičům být dětem dobrými průvodci ve světě digitálních technologií,“ vysvětluje Vladimíra Žáčková, specialistka kybernetické bezpečnosti společnosti ESET.
Vědí děti, s kým se na síti skutečně přátelí?
Děti se baví pouze s lidmi, které znají z běžného života, ať už na internetu nebo na síti. 100 % dětí odpovědělo, že lidi, se kterými se přátelí na sociálních sítích, znají i osobně, tedy mimo online prostředí. Nikdy tedy neměly pochybnosti o skutečné existenci online kamaráda a nikdy je nenapadlo, že by se mohlo jednat o falešný profil. Zprávy od cizích lidí ignorují, dotyčného okamžitě blokují nebo na ně nereagují. Žáci 9. třídy si také prohlížejí profily, které je žádají o přátelství, a snaží se rozpoznat případné známky falešného profilu.
„Je důležité, aby děti takto nahlížely na online přátelství, hlídaly si svůj virtuální svět a nepouštěly do něj „cizí lidi“. Ve své poradně se také setkávám s dospívajícími, kteří se na internetu přátelí s lidmi, které nikdy osobně nepotkali v reálném světě. Komunikují spolu například jen přes webovou kameru, a přesto tyto vztahy považují za podobně hodnotné,“ říká psycholožka Kamila Ryšánková. Na druhou stranu se dospělí i dotazované děti shodli na tom, že pokud přátelství probíhá pouze online, jeho síla a hloubka nikdy nemůže dosáhnout stejné intenzity jako přátelství v reálném světě.
Školáci si střeží své soukromí
Většina dětí ve fokusní skupině potvrdila, že si své profily na sociálních sítích udržují v soukromí a na internetu o sobě neuvádějí mnoho informací. Obvykle sdílejí pouze svůj profilový obrázek a jméno, jinak o sobě žádné další informace nesdělují. Komunikují spíše v uzavřených skupinách na Messengeru nebo WhatsAppu. V případě veřejných profilů pouze sledují ostatní, ale vlastní obsah sdílejí minimálně.
„Do přátel si nepřidávám nikoho, koho neznám v reálném životě. Nebo pokud někoho neznám přímo osobně, znám ho alespoň z rozhovoru. Například je to kamarád kamaráda, někdo, kdo dělá stejný sport, ale chodí do jiného klubu, a tak podobně,“ popisuje dvanáctiletý Adam z Naší školy.
.
Dospělí dětem příliš nedůvěřují
Zatímco z tvrzení žáků vyplývá především to, že si hlídají své soukromí a uvádějí o sobě jen minimum informací, rodiče si myslí opak. Průzkum mezi dospělými totiž ukázal většinový názor, že děti nejsou při používání internetu dostatečně opatrné (56 % uvedlo spíše ne a 23 % ne). Zajímavým zjištěním bylo, že ačkoli rodiče svým dětem tolik nedůvěřují, pokud jde o jejich bezpečnost na internetu, příliš je neomezují ani nekontrolují.
Rodiče kontrolují mladší děti, ale ne devítileté.
Z debaty s dětmi vyplynulo, že starší děti (8. a 9. třída) již rodiče většinou vůbec nekontrolují a časově ani jinak je neomezují. Některé z nich si dokonce myslí, že by to bylo zbytečné.
Ivan Čermák, zástupce ředitele ZŠ Naše škola Praha, k projektu řekl: „Dává mi velký smysl, že děti dostanou prostor se k této problematice vyjádřit. V různých preventivních programech s dětmi nebo na seminářích s rodiči se opakovaně ukazuje, jak často se my dospělí mýlíme, když předpokládáme, že děti myslí a jednají určitým způsobem,“ komentuje. A samotné děti po fokusní skupině oceňovaly zejména to, jak jim byla jejich role vysvětlena a že má smysl, aby se zapojily,“ dodává Čermák.
Zdroj: reflex.cz
