Jaké je nejoblíbenější domácí zvíře? Jednoznačně je to pes, který je nejen hlídačem, ale často i velkým přítelem celé rodiny. Proto jeho případná ztráta zasáhne každého, komu byl přítelem. Skupina vědců se rozhodla prozkoumat lidské pocity a porovnat, jak se člověk vyrovnává s odchodem milovaného člověka a jeho psa. K čemu dospěli?
Utěšování nepomáhá
Každý, komu někdy zemřel pes, se setkal s názory typu „dívej se dopředu“, „musíš žít dál“, nebo dokonce „vždyť to bylo jen zvíře“. Nic z toho však skutečně nepomůže. Jsou tu jasné pocity smutku, které nelze zastavit ani zvládnout. To si myslí i zkušení praktici z oboru psychologie. Smutek ze ztráty je těžké potlačit.
Smrt zvířete může být ještě horší
Výzkumy dokonce potvrdily skutečnost, že někteří lidé vnímají ztrátu svého psa více než ztrátu milované osoby. Vše je samozřejmě individuální a roli hraje i to, kdo to byl, jak nám byl blízký, kdy odešel nebo jak odešel. Stejně tak je tomu i v případě psů. Každý z nás je individualita a někteří z nás mají větší pouto k lidem, zatímco jiní ke zvířeti.
Lékaři pozorovali stejné chemické reakce
Pokud se na vše podíváme i z vědeckého hlediska, je třeba říci, že při úmrtí zvířete se v mozku člověka uvolňují stejné hormony jako při úmrtí člověka. Dochází tedy ke stejným chemickým reakcím, které pak interpretujeme jako určité pocity. Výsledkem zkoumání by tedy mělo být, že stejný psycholog by měl být schopen pomoci při odchodu člověka i psa.
Co radí odborníci?
Zajímá vás, jak byste se měli zachovat, když vám zemře pes? V první řadě je třeba neměnit svůj život. Stále byste měli myslet na své povinnosti a na vše, co musíte udělat. Musíte si také zachovat tvář. Řekněte to svým blízkým, kteří projeví lítost. Nesdělujte však žádné informace cizím lidem, například kolegům v práci.
Dále odborníci radí, abyste ve svém životě zachovali určitou rovnováhu. Když zemře člověk, ale i domácí zvíře, rovnováha člověka je narušena. Často mu chybí činnosti, které dříve dělal jak s člověkem, tak se psem. Je jasné, že určitý čas je nejhorší, protože v tu chvíli se vybaví všechny vzpomínky. Zvláště pokud měl někdo svůj život opravdu uspořádaný.
Lidé si myslí, že je někde poblíž.
Známkou toho, že se lidé se ztrátou špatně vyrovnávají, je také to, že si myslí, že jejich pes je někde poblíž. Venku štěká jiný pes, ve vedlejší místnosti se ozývá hluk nebo se jim zdá nějaký zvláštní sen. To vše v nich vyvolává pocit, že pes je stále naživu a že je jim nablízku. I to je problém, se kterým se lidé musí potýkat.
Pozor na pocity viny
Úplně nejhorší jsou projevy spojené s pocitem viny. Co tím máme na mysli? Pes uteče a je zabit. Nebo lékař musí ukončit jeho život. V tu chvíli se objevují výčitky typu „kdybych jen něco udělal jinak“. Zde je vyrovnání se s odchodem psa velmi problematické.
