Sbírejte ji pouze tam, kde je čisté prostředí. Vyhovují jí vlhká místa s humózní půdou a často ji najdete na stinných a polostinných místech. Každý dobrý bylinkář však ví, že obsah léčivých látek je znatelně vyšší v rostlinách, které rostou na plném slunci.
Proč vlaštovičník?
Název vlaštovičník je pravděpodobně odvozen od latinského názvu, který je velmi podobný řeckému slovu pro vlaštovku. Kromě toho se období květu této rostliny shoduje s podobným obdobím, kdy se vlaštovky vracejí do Evropy ze svých afrických zimovišť. Vlaštovičník patří do čeledi makovicovitých, stejně jako mák, zemědým a čičorka, zatímco mezi okrasné rostliny patří srdcovka, makovice a slunečnice kalifornská. Poznáme ji podle čtyřčetných jednoduchých žlutých květů s vystouplým středem. Typické jsou také hluboce laločnaté listy pokryté řídkými chloupky. Při zlomení vlaštovičníku nebo zlomení jeho stonku vytéká hustá oranžová míza. Odborně se nazývá latex a nachází se ve stonku.
Sbírá se jak květ, tak kořen
Vlaštovičník by se měl sbírat v době plného květu, tedy od května do června. Suší se volně nebo zavěšená při teplotách mezi třiceti a šedesáti stupni. Pozor, snadno se spálí. Léčivý je také kořen této rostliny, který se vykopává buď na podzim, nebo brzy na jaře a poté se suší při teplotách mírně pod šedesát stupňů. Poté se uchovává v uzavřené nádobě. Bylina je klasifikována jako fytoncid, což znamená, že zastavuje růst mikroorganismů. Někdy se jim lidově říká rostlinná antibiotika. Pozor však na užívání vlaštovičníku ve velkém množství; obsahuje také toxické látky, zejména chelidonin a homochelidonin, které tlumí centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky.
Látka – sanguinarin – je zpočátku slabě narkotická, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává znecitlivění kůže po přechodném pocitu pálení. Pozor také na berberin, který zpočátku způsobuje dýchací obtíže, později ochrnutí a dokonce smrt. Z toho vyplývá, že užívání vlaštovičníku by mělo být vždy pod dohledem lékaře, nejedná se o bezproblémovou bylinu, jako je máta nebo heřmánek.
Na co pomůže?
Vlaštovičník se odedávna používá k odstranění bradavic tak, že se postižené místo několikrát denně po dobu asi šesti týdnů potírá čerstvou šťávou. Je to jednoduché, ale i zde buďte opatrní. Musí jít skutečně o bradavici, nikoli například o znaménko, pak se tato léčba stává nebezpečnou. Rostlina má silný cytostatický účinek, potlačuje růst buněk, což však může na kožní tkáň působit nebezpečně. Proto se vždy nejprve poraďte s lékařem.
Vlaštovičník se také kdysi používal k léčbě svrabu, což bylo velmi nebezpečné onemocnění. Dlouhou dobu pomáhala při onemocnění jater a žlučníku, léčila kameny, upravovala trávení a také snižovala krevní tlak a posilovala srdce. Dnes se od ní upouští, především kvůli obsahu toxických látek a nutnosti tuto bylinu velmi pečlivě dávkovat a ředit. Polykání sušených květů nebo vaření čaje se nedoporučuje, spíše se spoléhejte na farmaceuticky připravené hotové směsi.
Tinktura pro vnější použití
Jeden díl jemně nasekané větvičky se naloží do pěti dílů 40 % alkoholu. Nechte louhovat asi tři týdny, obsah pravidelně protřepejte a poté přeceďte přes plátno do malé lahvičky z tmavého skla.
Odvar do koupele
Polévkovou lžíci sušené nebo čerstvé větvičky přelijte vroucí vodou, nechte deset minut vyluhovat. Poté sceďte a slijte. Odvar se nalije do vlažné vody a používá se ke koupelím nohou postižených mykózou nebo také na špatně se hojící či hnisavé rány a na bércové vředy.
