Tyto tři milostné příběhy ukazují, že láska může přijít do vašeho života v jakémkoli věku, okamžiku nebo místě. Jsou to milostné příběhy, které napsal sám život, ale klidně by se mohly stát námětem pro filmového tvůrce.
Příběh 1: Láska z kavárny
Monica žila v hektickém městě, kde pracovní dny byly dlouhé a životní tempo nepřetržité. Její kariéra byla na prvním místě a přátelé a rodina často čekali na část jejího volného času. Ve čtyřiceti letech byla manažerkou úspěšné firmy a odpočinek nebo relaxace byly pro Moniku téměř neznámé pojmy. Vždyť tlak na výkon je v dnešní době tak vysoký. Byla to pracovitá žena, která se neustále snažila dokázat svou hodnotu v konkurenčním světě. Její život se odehrával v rychlém tempu, ale nezdálo se, že by to chtěla změnit; žila v tomto tempu den co den. Jednoho dne však návštěva místní kavárny vše změnila.
Bylo to ráno jako každé jiné, personál kavárny už znala jménem a velkou část jejich návštěvníků také, koneckonců ti samí lidé ji navštěvovali stále ve stejnou dobu ráno před prací. Tentokrát však u pultu stál muž, který ji zaujal na první pohled. Nebyl to ten krasavec z plakátů, neměl krásný hypnotizující pohled ani sněhobílý americký úsměv. Byl zvláštní, věnoval jí letmý pohled a ještě letmější úsměv. Najednou si připadala jako školačka, znervózněla a zrychlil se jí dech. Vzal si svou ranní kávu a odešel. Otočila se, ale on neudělal nic.
Celý den byl pak trochu jiný. Nedokázala se soustředit na své pracovní povinnosti a myšlenky jí neustále kroužily k muži, kterého ráno viděla. Připadala si hloupě, že je tak zamilovaná do muže, kterého viděla jen jednou. Ani večer na něj nepřestala myslet.
Měla tušení.
Druhý den ráno si dala opravdu záležet na tom, jak bude vypadat, a to jak na oblečení, tak na účesu. Do kavárny šla tentokrát s jinými myšlenkami než vždycky předtím, nemyslela na pracovní povinnosti, jen na to, jestli tam bude a jestli se jí podaří ho zastihnout.
Když vstoupila do kavárny, nebyl tam. Zaplavila ji vlna zklamání nebo úlevy. Monika se zlobila sama na sebe, proč si dělala naděje, co si myslela. Objednala si klasické dvojité espresso s mlékem, zaplatila a chtěla odejít. V návalu zklamání a nejspíš i nervozity upustila šálek s kávou a polila si pečlivě vybrané sako a sukni. „Jdi do pr**le,“ vykřikla na celou kavárnu ve vlně vzteku.
Několik návštěvníků se rozhlédlo, personál kavárny začal uklízet rozlitou kávu a z ničeho nic se k ní zezadu přiblížil ten neznámý muž, nabídl jí pomoc s úklidem neštěstí a nabídl jí novou kávu. Samozřejmě na jeho účet. Neznámý muž byl novým provozovatelem této kavárny.
Takové představení si nepředstavovala, vypadala děsivě, celá od kávy, naštvaná a slovník předváděla. Ale on byl nad věcí, choval se jako správný gentleman. Navázali spolu nezávaznou konverzaci, představili se a domluvili si schůzku na odpoledne. Koneckonců byl ve městě nový a ona ho znala jako své boty. Odpoledne už její model nebyl tak dokonalý, ale jeho chování a charisma ano.
2. Příběh.
V jednom malém městečku žily dvě rodiny, které spolu sousedily po celé generace. Děti z obou rodin vyrůstaly společně, vždyť kdo jiný by měl vychovávat děti lépe než ostatní děti z ulice. Trávily spolu odpoledne a víkendy a při významných příležitostech se rodiny občas scházely. Vypadalo to jako ideální sousedství. Co víc si přát.
Jak roky plynuly, děti vyrostly, založily si vlastní rodiny, našly si práci, odstěhovaly se. Stará přátelství se rozpadla pod tíhou odlišných životních stylů. Po letech se náhodou všichni znovu setkali na místní vesnické slavnosti. Byli už dospělí, změnili se, ale jejich pouto z dětství zůstalo neporušené. Jako by se znovu spojili, vrátili se do dob svého dětství, společně se smáli a bavili. I po skončení slavnosti si domluvili pokračování společné akce v místní hospodě.
Bylo to tam stále
Celá čtveřice společně vzpomínala na zážitky z mládí, ale také si povídala o svém současném životě. Dva z nich, Jana a Michael, se však celou dobu tak nějak navzájem pozorovali, poslouchali a hledali v řečech toho druhého jemné narážky. V době dospívání se měli velmi rádi, ale jejich láska nikdy nebyla vyslovena nahlas. Teď cítili, že energie, která je spojovala, se vrátila a nabírá na síle.
Jak je možné, že ji tak dlouho necítili, jak je možné, že ji necítili a jejich odloučení bylo tak dlouhé? Každý šel svou cestou, Michal žil několik let v zahraničí a věnoval se výzkumným projektům, Jana se vdala a odstěhovala se na druhý konec země.
Ani jeden z nich nechtěl jít na tuto vesnickou slavnost, ale když je rodiče pozvali, neodmítli. Michal se čerstvě vrátil ze zahraničí a neměl tu zrovna moc přátel. Jana procházela nepříjemným rozvodem a potřebovala přijít na jiné myšlenky.
Zůstali vzhůru dlouho do noci a povídali si, i když jejich sourozenci už odešli. Oba se rozhodli, že jsou ochotni dát vztahu šanci a být spolu. Poznali, že láska nezná hranic a že některé lásky se prostě vracejí.
Dnes jsou šťastným manželským párem, který dokázal, že na lásku se někdy vyplatí počkat a že pouto lásky může překonat hranice.
3. Příběh.
Simona byla maminkou tříletého Kubíka, měla za sebou rozchod s Kubíkovým tatínkem, který nebyl jednoduchý. Vždyť je opustil, když byl Kubík ještě miminko. Toužila najít muže, který by se k ní přidal a byl Kubíkovi tatínkem, ale byla zklamaná z muže a také dost náročná v hledání.
Randit jako svobodná matka s malým dítětem není zrovna jednoduché. Zvlášť když nemáte pro dítě hlídání. Všechny její kamarádky už měly svůj vlastní život, svého partnera a Simona jim záviděla, i když si to samozřejmě přála.
Zkouška
Možná ze zoufalství, možná z pragmatismu si Simona podala inzeráty na několika seznamkách. Nutno podotknout, že to byla krásná žena. Po prvním měsíci jí bylo jasné, že na „běžné seznamce“ štěstí nenajde. Odpovědi byly někdy až nechutné. Nechala si tedy jen jednu seznamku, placenou VIP. Občas přišla nějaká odpověď, ale většinou to bylo v nevhodnou dobu nebo… se jí ten chlap prostě nelíbil. Byla vážně náročná.
Někteří muži byli pohlední, jiní zábavní, jeden měl rád děti, další rád vařil. Kdyby si od každého mohla něco vzít, bylo by to úžasné. Před Vánocemi dostala jednu odpověď, ale jen se podívala na obrázek a všechno smazala. Na randění prostě nebyl čas. Kubík byl zrovna předtím nemocný.
Ten muž, Robert, byl ale neoblomný a po dvou měsících se Simona ozvala na inzerát znovu. S jinou profilovou fotkou, s jiným textem. Asi na něj zapomněla a vůbec si ho nespojila se smazanou odpovědí. Slovo dalo slovo, rozhodla se mu dát šanci. Potkali se a z její strany to nebyla láska na první pohled, ani náhodou – pamatovala si i tu smazanou zprávu. Okouzlil ji, ale svým chováním, byl to muž s velkým M, který uměl ženě zalichotit, pomoci, poradit, vyslechnout. Přesně takového muže chtěla mít vedle sebe. A jeho vzhled? Pár kilo navíc? No, rozhodli se, že na nich společně zapracují, do svatby budou pryč. A taky že jo, nejenže spolu měli báječnou svatbu, ale Kubík už měl i sestřičku, krásnou malou Juditku.
Zdroj: extrafit.cz
