Když mi stanovili diagnózu, pořád jsem si říkala, že je to začátek konce. Ale skutečný začátek konce měl teprve přijít. Potkali jsme se v kavárně a oba jsme byli čerstvě rozhození.
Dali jsme se dohromady, vzali se a na první dovolené se nám narodil syn. Když bylo Simonovi šest let, začal si můj muž stěžovat na různé neduhy. A jednoho dne, když jsme byli na hřišti, mi řekl, že má rakovinu a že mu nedávají moc šancí. Všechno se mi rozmazalo před očima. Připadala jsem si jako ve filmu. Nemohla jsem uvěřit, že se nám to děje. Proč?
Večer jsem si přečetla vše o jeho diagnóze, začali jsme hledat alternativní léčbu, konzultovali jsme možnosti s lékaři. Ale rakovina byla ve stádiu, kdy se s ní už nedalo moc dělat. Martinův stav se rychle zhoršoval. Jednoho večera mi řekl, že bych měla začít přemýšlet o jiném muži, který by mi po jeho smrti pomohl. A že bych se měla začít poohlížet po někom jiném hned. Nechápala jsem, co mi říká. Martin už měl všechno promyšlené, ukázal mi docela slušnou pojistku, kterou už dlouho platil, vysvětlil mi, jak bychom se synem přežili, kdyby tu nebyl. V něčem to bylo hrozné, v něčem mě to i uklidnilo.
Kromě lékařských zákroků jsme chodili k léčiteli. Manžel byl racionální typ a nechtěl tam jít, ale já jsem ho přemluvila a řekla mu, že nemá co ztratit. Milan byl velmi milý a myslím, že i na mého muže udělal dobrý dojem. Vyzkoušel všechno a opravdu se mu na chvíli udělalo lépe, ale pak přišel zlom a všechno se jen zhoršilo. Ale Milan nám dal naději, že to ještě nemáme vzdávat. Přiznávám, že mně pomohl asi víc než manželovi. Když už manžel ležel, chodil k nám domů a pak jsme si po večerech spontánně povídali. Potřebovala jsem si postěžovat a on mě uměl vyslechnout. Cítila jsem, jak mezi námi roste soucit i stesk. A jednoho dne jsme neodolali, snad proto, že mě manžel kdysi pobídl, a pomilovali jsme se. Měla jsem z toho velmi špatný pocit, a proto naše setkání skončilo.
Manžel asi za měsíc zemřel a Milan se mě snažil kontaktovat, ale já jsem nechtěla. Potřebovala jsem se s tou ztrátou vyrovnat. Uplynulo několik měsíců a já jsem stále sama a nikoho nehledám. Můj manžel se mýlil, když mě tlačil do nového vztahu. Nikoho nepotřebujeme, a dokud přežijeme, tak to tak zůstane.
