Houby sbírali už naši dávní předkové a to, zda jsou jedlé, bylo otázkou pokusu a omylu. A jak už to u neprobádaných věcí bývá, tajemným účinkům hub se přisuzovaly nejrůznější mýty a pověry. Některé z nich překvapivě přetrvaly až do dnešních dnů, v nichž jsou atlasy hub a mykologické poradny běžnou záležitostí.
Jedovaté houby chutnají odporně
Dost houbařů stále věří, že jedlost se nejlépe pozná podle chuti. Houba, která pálí, je automaticky špatná, a ta, která nepálí, se může užívat. To je však fatální omyl, který stál mnoho lidí život.
Například naše nejjedovatější houba, muchomůrka zelená, chutná zatraceně dobře i po uvaření, což potvrdí většina otrávených lidí. To platí (s jistou výhradou) pouze o plaváčcích – musíte je však dobře znát, abyste toto pravidlo mohli vyzkoušet v praxi.
Přežívá také pověra, že jedovaté houby nejsou červivé ani hlemýždí. Ale hlemýždi a hmyz, mají úplně jiný metabolismus než člověk a toxiny, které nám škodí, jim opravdu nevadí.
Jedy v houbách se ničí vařením. To je také falešný mýtus: nebezpečné jedovaté druhy obsahují termostabilní toxiny, které se vařením nezničí.
Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. Naprostý nesmysl – žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.
Pokud houba na řezu zmodrá, zčerná nebo se zbarví, je jedovatá. Většina jedovatých hub vůbec nemění barvu – naopak velmi chutný hřib kovář nebo kozák se zbarvují velmi modře.
Vyhněte se jasně zbarveným houbám, ty jsou vždy jedovaté. To platí pouze pro relativně neškodnou muchomůrku červenou. Naopak smrtelně jedovaté houby muchomůrka nebo pavučinec plyšový vypadají nenápadně a neškodně.
Jaké další houbové pověry přežívají?
Pokrm z hub se musí okamžitě sníst. Houbové pokrmy se nesmí ohřívat, jinak nám bude špatně. Tato zásada se stále traduje, ale je to mýtus: opečené houby, polévku a houbovou omáčku můžete znovu ohřát a konzumovat. Hotový pokrm by se však měl uchovávat v chladničce.
Houby jsou plné těžkých kovů. Je sice pravda, že ve zvýšené míře absorbují těžké kovy a další škodlivé látky z půdy, ale pokud nerostou na kontaminované půdě, je tato obava zbytečná. Kromě toho nikdo z nás nejí houby každý den, takže je nepravděpodobné, že by docházelo k hromadění dávek, které by představovaly zdravotní riziko.
Jistě jste také slyšeli, že houby se musí jíst pouze brzy ráno. Proč? Houby nikam nechodí. Platí sice pravidlo, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, ale z mykologického hlediska vám nic nebrání vydat se je hledat kdykoli během dne. Říká se také, že houby se musí zpracovat ihned po návratu z lesa. To však není pravda. Je pravda, že je třeba s nimi zacházet stejně jako s masem. Můžete je uložit do chladničky a zpracovat je druhý den.
Jistě jste také slyšeli, že na houby se nesmí pít alkohol. Po jejich konzumaci si klidně dejte pivo nebo víno – samozřejmě s mírou, protože by vám nakonec mohlo být špatně, zejména z nadměrného pití. Existuje pouze několik druhů hub, které si s alkoholem nerozumí, například hřib inkoustový, který způsobuje reakci podobnou podání Antabusu. Ten se používá při léčbě notorických alkoholiků. Pokud však dojde k otravě houbami, alkohol může účinky toxinů zesílit.
Co byste měli vědět
Je pravda, že houby rostou nejvíce ráno? Není to pravda. Rostou neustále a na denní době jim nezáleží.
Houby můžete sbírat do jakéhokoli sáčku. Takže to opravdu nedělejte, hlavně si do lesa neberte igelitový sáček. Houby se v něm spolehlivě zapaří a i v jedlých houbách se začnou hromadit toxiny. Nejlepší je samozřejmě košík, ale nenechávejte ho například v kufru auta na slunci – houby reagují jako maso, začnou se v nich množit bílkoviny a velmi rychle se v nich množí nejrůznější nebezpečné bakterie.
Mám pít mléko, když se otrávím houbami? Rozhodně ne. Při zvracení a průjmu, které otrava způsobuje, dochází ke ztrátě tekutin, proto je důležité pít. Rozhodně ne mléko, protože to není tekutina a v trávicím traktu se sráží.
Žádný vědecký výzkum také neprokázal, že by oslabovalo účinek jedu z hub na organismus. Vždy vyhledejte lékařskou pomoc. Sbírejte pouze druhy hub, které bezpečně znáte a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení.
Pokud chcete rozšířit repertoár druhů, které konzumujete, naučte se nejprve dobře znát nejen nově sbírané druhy, ale i nejedlé a zejména jedovaté druhy, které jsou mu podobné.
