Navzdory všeobecnému přesvědčení se stáří od mládí příliš neliší; člověk chce být stále šťastný, zajímá se o svůj život, chce dělat něco zajímavého a komunikovat s ostatními. Významný neurofyziolog se domnívá, že životní tempo v dospělosti by se nemělo oproti mládí výrazně zpomalit, pokud chce člověk prožít šťastné stáří.
Času je dost, ale co s ním?
V důchodu mají lidé spoustu volného času, ale najednou nevědí, co s ním. Začnou tedy živořit, nejsou schopni sehnat práci, jejich děti na ně nemají čas, přátelství se rozpadají a finance jim málokdy dovolí dělat vše, o čem kdy snili. K tomu se přidává neodbytný pocit, že život plyne příliš rychle. Problémy vždy začínají v hlavě. Myšlenky se točí kolem toho, že život končí.
Podle neurologa si důchodci musí uvědomit, že stáří je také život, ne jen čekání na smrt. Je dobré zajímat se o nové věci, trénovat mozek, zkoušet nové aktivity, plánovat a stanovovat si cíle. Dokud je lidský mozek aktivní a jeho duševní zdroje jsou zaměřeny na řešení úkolů, je vše v pořádku, ale jakmile se tyto úkoly začnou vyčerpávat, mozek začne doslova hloubit černou díru. Stačí maličkosti, třeba začít pěstovat zeleninu, naplánovat si cestu do Evropy nebo jen výlet po okolí či se zapsat na nějaký kurz.
Vždycky se dá něco naučit
Druhým problémem starších lidí je, že si myslí, že už všechno znají a nepotřebují se učit. Učit se však musíte po celý život. Z pohledu mozku je každá nová znalost procesem vytváření nových neuronů a nervových spojení. Tento jev se nazývá neurogeneze. Je však také nutné se učit správně. Nestačí jen číst knihy, protože v posledních letech jsme se naučili číst tak dobře, že mozek interpretuje text prakticky bez námahy.
Chceme-li mozek udržet aktivní, musíme ho správně trénovat. Místo běžného čtení, které se stává automatickým, se zkuste po každé kapitole zastavit a odpovědět si na otázky: Co jsem právě četl? Přišlo mi to zajímavé? Jaká myšlenka stojí za zapamatování?“ Neboť běžné čtení zatěžuje mozek stejně jako každodenní jízda autem po stejné trase.
Mozek se přizpůsobuje negativním myšlenkám
Důležité je také pochopit, jak náš mozek funguje. Každý dnes umí číst nesrovnatelně lépe než někdo, kdo uměl číst před čtyřmi stoletími. Je to proto, že to děláme mnohem častěji, spojení mezi neurony se posílilo a je to pro nás snazší. Stejně tak se ale špatné myšlenky a negativní postoje dají přizpůsobit životu. Čím více myslíme na negativa, strachy a nepříjemné okamžiky z minulosti, tím více si je zakořeňujeme do mozku a do své osobnosti.
Negativní myšlenky si sami posilujeme tím, že si je v hlavě neustále promýšlíme. Stále snadněji pak vidíme svět černě a můžeme upadnout do deprese. Cesta ven je jednoduchá i složitá, stačí nemyslet na špatné věci a soustředit se na ty dobré. Myslete na dobré časy, cíle a pozitiva, užívejte si přírody a všech věcí, které vás baví.
