„Byl jsem připraven být jí největší oporou v tomto jednom z nejděsivějších období jejího života. Dokonce jsem si myslel, že je to nejděsivější okamžik mého života,“ říká hrdina příběhu William Trice Battle. Přiznává, že netušil, jak se jeho milovaná dokáže vyrovnat s tak těžkým a bolestným zážitkem, a tak z celého srdce napsal své ženě citlivý dopis, v němž chtěl shrnout všechny své pocity prožité v porodnici.
William a Lauren byli manželé již několik let a společně vychovávali pětiletého syna. Ačkoli byl pro Williama nevlastním synem, přesto mu řekl, že ho bere jako vlastního. Když mluví o své ženě, William ji popisuje jako temperamentní, bystrou, otevřenou a silnou ženu, která je jednou z nejsamostatnějších osobností, jaké kdy poznal. Je však také ztělesněním nekonečného zlatého a starostlivého srdce. Nápad napsat jí otevřený dopis vznikl v nemocnici, když už všechen stres opadl. V náručí už drželi své novorozeně, všechny komplikace byly pryč. William nemohl odtrhnout oči a pozornost od své ženy, která se po dvou intenzivních dnech v nemocnici sotva hýbala.
Věděl, že cokoli přežijí, bude se v případě potřeby opakovat, protože zázrak, který drží v rukou, za to stojí. Ještě nikdy neviděl v očích své milované takové štěstí, byla krásnější než kdy jindy. „Vážně nevím, čím vším sis musela projít. Ta bolest byla tak silná, tak nesnesitelná, že jsem ji cítil i já. Cítili ji všichni v místnosti. A přesto tu bolest vydržela a překonala ji. Ta bolest byla strašná, její boj se zdál být nepřekonatelný.“
„Vzdala se veškerého života a energie, které měla během porodu. Dovolila nám být součástí tohoto úžasného okamžiku. Konečně můžeme držet v náručí dítě, pro které obětovala své tělo, pohodlí, energii a celé své já. Můj syn je zázrak. Ale ještě větším zázrakem je pro mě jeho matka, protože mi ukázala, co je to opravdová, srdečná oddanost. Za to, že mi ukázala, co je to opravdová láska. Moje žena je zázrak. “
