Oblievačka (jiné názvy: polievačka, koupanie, kúpačka, kuparska) je zvyk (na Slovensku, zejména na východě) polévání dívek a mladých žen vodou (nebo voňavkou) na Velikonoční pondělí (a úterý). V některých oblastech Evropy (včetně např. jihozápadního Slovenska) je vždy spojen s šleháním – viz proto také článek o šlehání.
Zvyky spojené s oblékáním na Slovensku
Evropská kulturní hranice rozděluje východní a západní zvyky, mezi které patří koupání a oblékání. Ta patří k východnímu Slovensku, zatímco šlehání je západoevropskou tradicí. Koupání ve vodě mělo mladým dívkám zajistit plodnost, zdraví a krásu. Výrazné rozdíly v uplatňování těchto velikonočních zvyků byly patrné až do 50. let 20. století, poté se začaly sbližovat.
V některých oblastech Slovenska (např. Ponitří, Kysuce) začali mladí muži oblékat již na Velikonoční neděli odpoledne a pokračovali v tom i na Velikonoční pondělí odpoledne. Kuplíři byli obvykle pohoštěni masem, koláči a pálenkou a za odměnu dostávali od děvčat malovaná vajíčka (kraslice) nebo peníze. Pondělní dopoledne bylo vyhrazeno pro oblékání menších chlapců. Kupce často doprovázeli muzikanti. Mladí muži v Ponitří používali k oblékání ručně vyrobené dřevěné stříkačky.
O velikonočním zvyku oblékání píše také Ján Kollár, slovenský spisovatel 19. století. Ve svém díle Národnie spievanky 1 – Písně a úryvky z mytologické paměti:
Koupání se koná na Velikonoční pondělí a úterý; v pondělí mládenci koupou dívky a v úterý dívky koupou mládence, někdy skromně růžovou vodkou ze sklenice, jindy hojně obyčejnou vodou z velké nádoby. Někdy, zejména na vesnicích, hodí celou děvku do studny, potoka nebo jezera. … Také župan je zřejmě pohansko-slovanský relikt, jehož účel a význam neznáme.
S velikonoční pomlázkou je spojena také zábava, která se koná v pondělí večer. Pořádali ji mladí muži za peníze, které za oblékání dostali. Pozvány byly i dospělé dívky a jejich matky, které přinesly „kešku“. Jednalo se o takzvanou daň či poctu, která se skládala z peněz a jídla – obvykle čerstvého chleba, slaniny, klobásy, vajec. Pokud některá z matek nepřinesla nic, stala se terčem posměšných výkřiků „kunda, která si říká o jídlo“. Mladí muži pak matkám nabídli pálenku a zatančili si s nimi v tanečním kole.
Tento způsob zalévání v poslední době postupně vymizel. Dnes se nalévá jen menší množství vody a místo kbelíků se používají pouze hrnky nebo láhve. Stále více se prosazuje zalévání parfémem nebo kolínskou vodou. Změnil se také samotný význam velikonoční pomlázky a do popředí se dostala zábavná funkce.
ZDROJ: Wikipédia
