K paradoxům tohoto světa patří skutečnost, že čím více knih vychází, tím méně lidí čte. Když si dnes vzpomenu, že ten Wolker psal opravdu dobře, neptají se mě na kvalitu veršů, ale na to, kde jsem byl na vizouru a jestli mě ten vizour opravdu tak bavil.
V dobách, kdy lidé otáčeli stránky dvěma prsty, a to ještě uslintanými, žádný Velký knižní čtvrtek neexistoval. Byl to prostě jen Knižní čtvrtek, protože novinky nevycházely v žádný jiný den. Když byl ohlášen obzvlášť velký hit, jako třeba román Vladimíra Párala, který dokázal v jedné knize shrnout to, na co autoři Sexu ve městě potřebovali šest sérií a téměř sto svazků, čtenáři už za úsvitu dupali před staženými okenicemi knihkupectví. Ti, kteří vrávorali do sedmi a pak předběhli frontu, museli počítat s následky. Jen co bylo bouchnutí do čela proti tomu, aby si domů odnesli nového Párala.
Mít známost v knihkupectví bylo stejně důležité jako konexe u řezníka nebo v trafice. Dokud muž položil ženě k nohám nového Párala, telecí játra a tvrdou Spartu, mohl po ní chtít téměř cokoli. Dokonce i sňatek. Na takového se žena upnula, protože prokázal nejlepší předpoklady pro založení rodiny – tah na branku a výdrž. Jakmile byla jednou založena, cigarety a trojky byly zatraceny: „Všude říkají, že to není zdravé, a já bych chtěl, abychom jeden pro druhého žili dlouho, ale opravdu dlouho. Ty ne, že ne, miláčku?“ Mezi námi, novomanželce byly manželovy plíce a ostatní věci ukradené, ale vadil jí zápach cigaret a krev z jeho jater.
Aspoň že ty knihy zůstaly! A tak se hned po posteli a kamnech musel chopit knihovny. Protože byt bez knihovny je jako člověk bez duše. A knihovna bez knih je jako manželství bez sexu, říkával táta, když přidával do police další úlovek a lascivně přitom mrkal na mámu. Tenkrát jsem moc nechápala, co tím myslí, ale teď už to vím. Knihy jsou vášeň, radost, potěšení, dychtivost a zvláštní vůně. A někdy i chvění, když vytáhnu jednu knihu a dalších deset mi při tom spadne na nohu.
Měla bych je roztřídit a ty, které už nikdy nebudu číst, darovat. Ale staré knihy dnes nikdo nechce. Naštěstí. Protože já se jich nemůžu vzdát. Je to jako vymazat ze svého života bývalou lásku jen proto, že je na stará kolena zoufale nudná. A to se nedělá. Ani s láskami, ani s knihami.
Zdroj: prozeny.cz
