Společné spaní rodičů a dětí v jedné posteli – téma, které vyvolává vášnivé diskuse na různých rodinných setkáních, sociálních sítích nebo rodičovských fórech.
Když se narodí potomek, rodiče se obvykle rozdělí na dvě skupiny – první se snaží naučit dítě spát samotné hned po narození, ostatní s ním několik let sdílejí ložnici. Důvodů, proč s dětmi spát a proč s nimi nespát, je mnoho, někteří rodiče řeší i praktickou stránku věci – mají zkrátka malý byt a na dětský pokoj už není místo.
V případě velmi malých dětí se názor dnešních rodičů poněkud liší od názoru starších respondentů. Ti mladší častěji počítají s tím, že dítě zůstane v manželské posteli ještě několik měsíců po narození. Do školního věku dětí se však společné spaní celé rodiny nevyskytuje.
Neřiďte se statistikami, ale povahou dítěte.
Každé dítě a každý vztah dítěte a rodiče má své vlastní načasování, kdy se dítě od rodičů oddělí. Záleží na povaze dítěte i rodiče a jejich osobních potřebách. Pro dítě je dobré, aby mohlo spát s rodiči tak dlouho, jak potřebuje. Těsná blízkost rodiče v noci se velmi doporučuje, zejména v prvním roce života, nejlépe v prvních dvou letech. Dítě v té době ještě není zcela odděleno od matky a snadno propadá separační úzkosti. Tma a noc navíc tuto úzkost a pocit opuštěnosti ještě umocňují. Někdy jsou děti dokonce tak vyděšené, že nejsou schopny ani plakat. A jediné, co je uklidňuje, je blízkost těla a známá vůně matky, rodičů, která jim dává najevo, že jsou v bezpečí a že je vše v pořádku.
Myslete také na tatínka
Ale zároveň, a to je velmi důležité, je třeba vzít v úvahu, jak dlouho to ještě vyhovuje samotným rodičům. A to platí pro oba. Dítě v ložnici může po určitou dobu vstupovat do pohodlí obou rodičů a do jejich vztahu, intimity. Pokud to rodině vyhovuje a potřebují spát spolu, doporučuji spíše postel rozšířit, přidat matraci, aby rodiče mohli spát vedle sebe. Jinak se často stává, že děti vytlačí tatínka do obývacího pokoje a rodiče se začnou partnersky vzdalovat. A to nakonec pro děti rozhodně není dobré.
Vždy nechte dítěti otevřené dveře
Po období dětského vzdoru během třetího roku věku se většina dětí osamostatňuje a chce mít svůj vlastní prostor. A toho je dobré využít k vytvoření samostatného prostoru, včetně vlastní postele, skříně, psacího stolu, prostoru, kde může mít dítě vlastní vývojově určenou motivaci k usínání. Postupně by se mělo naučit usínat ve vlastní posteli, vždy s pomocí rodičů. Zároveň je velmi důležité, aby kdykoli, bez ohledu na to, jak je staré, mohlo v noci přijít k rodičům a získat klid a bezpečí z jejich fyzické přítomnosti. Některé děti chodí za rodiči ještě v osmi letech a je to v pořádku. Jiné spí klidně samy celou noc ve své postýlce už od dvou let. Je nesmírně důležité respektovat přání a potřeby dětí a být citlivý k potřebám a přáním rodičů a následně najít ve vzájemném spojení tu nejlepší variantu pro všechny.
Vlastní pokoj
Poměrně málo rodičů má pokojíček pro své dítě připravený již od jeho narození, podle průzkumu asi 13 %. Většina (64 %) jej buduje do tří let věku dítěte. To lze vysvětlit tím, že mnoho rodičů v době narození dítěte ještě bydlí v pronajatém bytě, u rodičů nebo v jiném provizorním ubytování. A dětský pokoj vznikne, až když si rodina pořídí vlastní bydlení.
