Láska a smrt si nevybírají. Přijdou, když to nejméně čekáte, a navždy poznamenají váš život. Emotivní zážitek má za sebou i neznámá žena ze Slovenska, která se o svůj osud podělila na sociálních sítích. Zveřejnila svou hořkou životní zkušenost.
“ Dobrý den. Čtu si tady příspěvky a chce se mi brečet. Mít tolik svých problémů… ale od začátku. Vdávala jsem se v 18 letech za svého nejlepšího přítele a zároveň první lásku. Přestěhovali jsme se do Francie, kde si manžel našel dobře placenou práci. Postupně jsem si našla práci i já. Žili jsme si na svůj mladý věk nadprůměrně dobře. Každý měsíc jsme létali domů za mou rodinou nebo oni létali za námi. Po třech letech jsem otěhotněla. Když se nám narodil Filip, bylo mu půl roku, zůstala jsem znovu těhotná. Přišlo to nečekaně, ale zvládli jsme to, k malému přibyl Simon. Nebylo šťastnější rodiny. Malí rostli, a když jim bylo 4 a 5 let, těhotenský test ukázal 2 čárky. Byli jsme nadšení… Později se ukázalo, že třetí prcek bude holčička. Kluci šíleli, že budou mít sestřičku, a manžel se o mě staral jako o princeznu… Týden před porodem manžel v neděli vstal, kluky oblékl, nakrmil a vzal je na výlet, abych si dobila baterky. Byli pryč možná hodinu. Protože jsem měla silné bolesti a sousedka zavolala sanitku. Začínala jsem rodit.
Když se Timea narodila, sestry kolem mě běhaly bez úsměvu, na pokoji byl chaos, malou nechaly u mě a já nechápala, co se vlastně děje. Když mě odvezli na pokoj, čekal na mě psychiatr a policie. Policisté mi řekli, že moji chlapci, moji tři muži, moje všechno, se nikdy nevrátí domů. Zemřeli cestou na výlet. Zatímco já jsem přiváděla na svět naši vytouženou dceru, oni ho opouštěli. Musela jsem bojovat s pocitem, abych neskočila z okna… Brečela jsem, kousala, kopala, pomočovala se, dělala si modřiny, ale nic z toho mi je nevrátilo. Musela jsem začít žít pro toho malého. Pořád jsme sami… Malá spí s fotkami svého otce a bratrů a já se na ni smutně dívám… a vyprávím jí, jací byli. Je to už sedm let, ale připadá mi to jako včera. Tolik k tvým problémům…. “
