Jakékoli trauma prožité v raném dětství se může podepsat na budoucnosti každého člověka. V této souvislosti hovořil již filozof Carl Jung o archetypu zraněného dítěte a jeho vědci následně zmapovali různé typy traumat a jejich archetypální symboliku. Podle nich, pokud každý z nás porozumí archetypům, které si nese z dětství do dospělosti, pomůže nám to při řešení vzniklých problémů.
Každý z nás se rodí s jedinečnou směsicí povahových rysů, vlastností a schopností, s jakousi vlastní esencí, čistou identitou, která je v průběhu dětství postupně ovlivňována a formována vnějším prostředím, zejména výchovou a interakcemi s širším okolím. Období od početí do sedmi let je v tomto ohledu zlomové. Z bezprostředního okolí přebíráme pravidla vzájemného soužití a socializace, která je nezbytná pro naše přežití ve společnosti. Avšak v situacích, kdy nám pečující osoby z nejrůznějších důvodů neposkytly to, co by uspokojilo naše dětské potřeby (např. tím, že nám projevovaly pozornost, náklonnost, poskytovaly nám pocit bezpečí a jistoty), nebo nás dokonce týraly či zneužívaly, jsme nebyli schopni dokončit úkoly jednotlivých vývojových stadií a ty v nás zůstaly zablokovány.
A právě tyto nezpracované emoce, nenaplněné potřeby, se následně projevují ve výše zmíněných archetypech zraněného dítěte, jejichž poznání může každému z nás usnadnit nalezení původního problému našich problémů v dospělosti a následně jejich řešení. Jde o to, že i když jsme dospělí, naše vnitřní dítě s námi stále žije v našem nevědomí. Nepříjemné situace a zranění, které jsme všichni zažili v dětství, tak mohou být zdrojem toho, co nás trápí v dospělosti.
1. Nevyhnutelný hrdina
Patří sem děti, které od útlého věku přebírají odpovědnost přesahující jejich věk, někdy dokonce přebírají roli dospělého. K tomu často dochází v dysfunkčních rodinách nebo tam, kde jeden z rodičů chybí, případně kde chybí veškerá péče a dochází k zanedbávání dětí. Starší dítě tak přebírá péči o mladší sourozence a někdy i o vlastní rodiče. V takových chvílích děti ztrácejí své dětství, jejich identita je narušena a mají tendenci zachraňovat vždy všechny kolem sebe kromě sebe. Problémem bohužel je, že mnoho dětí z dysfunkčních rodin si tato negativa přenáší do svých vlastních rodin. A pokud nevyhledají odbornou péči, může se vše přenést na další generaci.
2. Shasho
I věčný úsměv a neustálé vtipkování může být jen maskou a ochranou před traumaty z dětství. Odborníci v této souvislosti často hovoří o mladších sourozencích, kteří i v dospělosti působí na své okolí nezrale a labilně. Ve skutečnosti tak maskují svou osamělost a trápení.
3. Alternativní
Často se jedná o neuvěřitelně rozumné a na svůj věk vyspělé děti, které jsou velmi zodpovědné a smířlivé. Snaží se za každou cenu stmelit rodinu bez ohledu na to, zda jsou jejich rodiče nebo sourozenci násilníci nebo zločinci. Jednoduše chtějí, aby všechno dobře dopadlo. Proto jsou někdy vnímáni jako hlasatelé svědomí svých rodičů nebo ochránci svých sourozenců, včetně těch „nepřizpůsobivých“.
4. Divoch
Jediné, po čem každé divoké dítě skutečně touží, je láska, pozornost a uznání. Protože však některá z nich nic z toho nemají, mohou na první pohled působit hrubě a násilnicky. Podle webu Exploring your mind se jedná o impulzivní, vzpurné osobnosti, které se snaží upoutat pozornost svým problémovým chováním. Bohužel je toto chování také důvodem, proč jsou takové děti často trestány a ponižovány svými rodiči. To prohlubuje jejich trauma a často vede ke smutku, osamělosti a někdy i nenávisti.
5. Rogue
Tyto děti se ztrácejí samy v sobě. Bloudí životem, odpojené od všeho a všech. Nedostává se jim náklonnosti, a co hůř, ani ji neočekávají. Žijí v představě, že je lepší od nikoho nic neočekávat, než si kvůli případnému zklamání zvyšovat utrpení. Internalizují všechny své pocity a potřeby, vyhýbají se jakékoli pozornosti a snaží se být neviditelní. Vyrůstají bez nadějí a snů a mají tendenci upadat do stavů deprese a sociální izolace.
Závěr
Přestože popis těchto archetypů není podložen žádnými skutečnými vědeckými důkazy, uznávají je všichni odborníci zabývající se traumaty z dětství. Podle nich nám jejich pochopení může pomoci vyvinout lepší strategie pro léčení ran z minulosti.
Zdroj: novinky.cz
