Někteří lidé přežili klinickou smrt a často popisují, že se jim před očima promítl celý život. Pocity naprostého klidu a míru nejsou výjimkou. Lékaři v jedné izraelské nemocnici se pokusili zjistit, zda je to pravda.
Zkoumali myšlenky a pocity lidí, kteří se nějakým způsobem přiblížili smrti. Výsledky jejich výzkumu zveřejnily americké vědecké časopisy. Do unikátní lékařské studie byli zapojeni lidé, kteří přežili vlastní smrt. V ní se tým odborníků snažil zjistit, jak probíhají poslední minuty našeho života. A byli velmi překvapeni. Ti, kteří se ocitli velmi blízko smrti nebo prošli klinickou smrtí, totiž často skutečně viděli svůj život před očima. Dotazovaní lidé totiž přiznali, že ve svém životě viděli několik událostí, které však nebyly seřazeny chronologicky.
Tým lékařů z jeruzalémské nemocnice Haddassah analyzoval příběhy lidí, kteří se ocitli blízko smrti, a zjistil, že za návrat vzpomínek ze života může část mozku, která ukládá vzpomínky.
Jak je ale možné, že právě tato část mozku je při umírání tak aktivní, že nám v mysli promítá obrazy z našeho života? Lékaři našli odpověď i na tuto otázku a domnívají se, že tato část mozku je jednou z posledních, na kterou má nedostatek kyslíku a ztráta krve vliv. Proto je schopna pracovat, i když člověk ztrácí vědomí a pomalu umírá.
Podle lékařů se často jedná o vzpomínky, které jsou naplněny emocemi. Jeden z účastníků přiznal, že tyto vzpomínky nemají lineární průběh, a proto nedokázal odpovědět na otázku, jak dlouho je prožívá a proč se mu zjevují právě tyto vzpomínky.
„Bylo to, jako bych tam byl celá staletí. Nebyl jsem v žádném čase ani prostoru. Byl to okamžik a tisíc let zároveň. Obojí, ale ani jedno zároveň,“ cituje studie jednoho z účastníků.
Malé procento lidí mělo také opačný zážitek, tedy děsivý a nepříjemný. Hovoří především o sténání, chladu, lhostejnosti a obklopení podivnými lidskými a zvířecími tvory.
Podle lékařů však možnost vidět vlastní život není „výsadou“ pouze umírajících lidí. Tvrdí, že se s opětovným prožíváním životních událostí mohou setkat i zdraví jedinci. Znovuprožívání životních událostí a vzpomínek se totiž může spustit i pod vlivem extrémních podmínek, jako je psychický nebo fyziologický stres.
