Vánoce se slaví na mnoha místech světa, a to i tam, kde křesťanství (Vánoce jsou svátkem narození Ježíše Krista) nemá tak silnou tradici.
Slaví se především v Evropě, Americe, Austrálii, Africe a částečně v Asii. První zmínky o oslavách Vánoc pocházejí ze 4. století z Říma.
Oslavy se v jednotlivých zemích liší v závislosti na historických tradicích nebo víře obyvatel. K obecným zvykům patří zdobení stromečku, vystavování betlémů, zpívání koled, vzájemné obdarovávání a hodování. Ve 20. a 21. století jsou Vánoce, kterým předchází čtyřtýdenní období adventu, vnímány především jako svátky klidu a rodiny.
V zemích s převážně římskokatolickou tradicí začíná slavení Vánoc na Štědrý den – 24. prosince; svátek Narození Páně pak připadá na 25. prosince. Ve většině západních zemí ( USA nebo Spojené království) se dárky rozbalují ráno 25. prosince; pravoslavné země (Řecko, Rumunsko nebo Rusko) slaví 6. a 7. ledna.
Jedním ze symbolů Vánoc je stromek, který míval ochrannou funkci. Tradice jeho zdobení pochází z Německa, jedna z prvních zpráv o ozdobeném a osvětleném stromku je v Brémské kronice z roku 1570. V současné době zdobí jehličnany nebo jejich umělé repliky kromě Evropy a USA také domovy lidí v zemích, jako je Singapur, Austrálie a Nikaragua. V afrických zemích si lidé často zdobí palmy a v Rusku je jolka nedílnou součástí oslav na přelomu roku.
Nejoblíbenějším vánočním zvykem, zejména mezi dětmi a obchodníky, je tradice obdarovávání. S obdarováváním je spojena řada postav. Patří mezi ně zejména svatý Mikuláš a od něj odvozené postavy: angloamerický Santa Claus, francouzský P. Noël, irský a portugalský Father Christmas, nizozemský Sinterklaas a německý Weihnachtsmann. Santa Clause, zobrazovaného jako veselého, dobře živeného muže s bílými vousy, doprovází v některých kulturách Černý Petr pro zlobivé děti.
Ve střední Evropě, v Jižním Tyrolsku, jižním Německu, Rakousku, Lichtenštejnsku a Švýcarsku pak rozdává dárky Christkind nebo Ježíšek ( maďarsky Jézuska). V Rusku rozdává dárky Děda Mráz, ve Finsku Joulupukki, ve Švédsku Jultomten (vánoční muž), v Norsku Děda Julenissen. Řecké děti dostávají na Nový rok dárky od svatého Basila, v Itálii Babbo Natale, v Turecku Noel Baba a v Polsku svatý Mikuláš.
Samostatnou kapitolou vánočních oslav je gastronomie. Zatímco v České republice, Rakousku a Polsku patří k tradičním pokrmům kapr, v mnoha zemích dominuje plněný krocan. V severských zemích je pak oblíbeným pokrmem šunka a různé pečeně, zatímco ve Francii vítězí husí játra a quiche – slaný koláč se šunkou a vejci. Někde se však podávají i bezmasé pokrmy, například v Bulharsku a na Ukrajině, kde je tradičním jídlem kuta – pokrm z pšenice, medu nebo máku.
Na stole nechybí ani vánoční cukroví a různé dezerty. Nejznámější je asi anglický vánoční pudink s alkoholem, ve Francii mají pochoutku zvanou buche nebo log (dezert v podobě rolády). Belgickou obdobou slovenského vánočního cukroví je cougnous, v Rumunsku Cozonac. V Maďarsku mají ořechovou roládu, ve Švédsku marcipán a v Argentině koláče z pštrosích vajec.
K vánočním tradicím patří také sypání jmelí, o němž se věří, že je to rostlina, která pomáhá proti blesku, nemocem a čarodějnictví. Ke starým zvykům patří také rozsvěcování světel, které zřejmě symbolizuje zimní slunovrat, a výroba betlémů a jesliček. První betlém, jako symbol betlémského mýtu, byl údajně posvěcen při vánoční mši již v roce 354 papežem Liberiem. Podle jiné legendy vytvořil betlém poprvé o Vánocích v roce 1223 svatý František z Assisi.
Zapomenout bychom neměli ani na vánoční písně. Asi nejznámější je Tichá noc, která se na Štědrý den hojně zpívá asi ve 230 jazycích včetně samojedštiny. Premiéru měla v roce 1818 v salcburském Oberndorfu; text napsal místní farář Josef Mohr a melodii složil Franz Xaver Gruber. Mezi další oblíbené vánoční písně patří americká Jingle Bells a hit Binga Crosbyho White Christmas.
