Představte si, že spíte ve své pohodlné, teplé posteli. Zdají se vám krásné sny a nic vás netrápí. Najednou však fyzicky ucítíte, jak vám něco sedí na hrudi a dusí vás to téměř do bezvědomí. Celé vaše tělo znecitliví, nemůžete pohnout rukou ani nohou, nemáte absolutně žádnou možnost, jak se neznámému vetřelci bránit. Slyšíte děsivý zvuk vzduchu, který vám uniká z plic, a zdá se vám, že už vás to strašlivé „něco“ táhne někam do černé neproniknutelné tmy. Srdce vám rychle buší a zdá se, že vám každou chvíli doslova vyskočí z hrudi. Tato hrůza trvá několik vteřin až minut, ale připadají vám jako věčnost. Postupně se vám vrací vědomí, tajemná bytost beze stopy mizí, jste schopni pohnout končetinami. V atmosféře takové hrůzy můžete věřit na cokoli, na domácího skřítka, ducha nebo mimozemšťana. Ale co to bylo doopravdy? Pokud vás někdy něco podobného potkalo, nesvádějte hned vinu na tajemné síly ani si neobjednávejte schůzku s psychiatrem. Prožili jste spánkovou paralýzu, které se také někdy říká spánková paralýza a ještě výstižněji “ syndrom staré čarodějnice“.
Proč k tomuto podivnému jevu dochází a měl by v nás vyvolat obavy?
Řekněme si rovnou, že s čarodějnicemi to opravdu nemá nic společného. Název vznikl kvůli děsivým doprovodným příznakům, které byly v minulosti spojovány s výlevy čarodějnic nebo různých domácích skřítků a skřítků. Také v minulosti lidé v tomto stavu často vnímali přítomnost někoho jiného, třeba nadpřirozené bytosti, a také děsivé pocity dušení a tlaku na hrudi. Často uváděli, že jim někdo sedí na hrudi. Tento jev a legendy s ním spojené jsou rozšířené prakticky ve všech kulturách, znají ho staří Řekové, Čína i africké země a děsivé duchy znají i na Islandu a v Turecku. Spánkovou paralýzou trpělo mnoho slavných umělců, například Goya a van Gogh, a zřejmě byla inspirací i pro Hieronyma Bosche.
O co se tedy jedná? Nic nad rámec vědeckých poznatků. Vědci popisují tento druh paralýzy jako stav přechodu mezi spánkem a bděním. Mozek si částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ji plně odlišit od snu. Spánková paralýza je tedy jakýmsi mostem mezi světy. Jedná se o krátkodobý stav, tělo není schopno pohybu, kosterní svaly jsou ochrnuté a ochablé, ale člověk zůstává při vědomí navzdory všem pocitům dušení a dušnosti. Protože se jedná o stav přechodu mezi bděním a spánkem, může se objevit buď při usínání, nebo při probuzení. Fyziologicky souvisí s paralýzou, která se přirozeně objevuje v těch fázích spánku, kdy člověk sní (fáze REM). Mozek během nich funguje, ale tělo je ponořeno do spánku a nehýbe se. Tento klid slouží k jeho ochraně – pohyby vyvolané sněním by mohly způsobit zranění. Člověk se v této fázi může náhle probudit, ale mozek přebírá tělo z ochranného režimu paralýzy se zpožděním.
Často se také objevují halucinace, sluchové i zrakové, pocit, že je člověk sledován ze tmy, že se na něj někdo pozorně dívá a pohybuje se po místnosti. Realita se mísí se snem. Vidíme i slyšíme, ale nevědomí přidává k prožívané realitě další obsahy.
Podle výzkumů zažil spánkovou paralýzu alespoň jednou v životě každý šestý až osmý člověk, ale existují rizikové skupiny, kde je to až dvacet procent. V letech 1993 a 2002 byly provedeny studie, které ukázaly, že šedesát procent takzvaných únosů mimozemšťany do UFO se odehrává ve spánku. Když byla kontrolní skupina podrobněji testována, ukázalo se, že lidé v ní trpí spánkovou paralýzou v mnohem větší míře než ostatní testované osoby. Všichni lidé, kteří spánkovou paralýzu popisují, se shodují, že jde o hororový zážitek nesrovnatelný ani s nejhorší noční můrou. Na základě některých studií se tvrdí, že spánkovou paralýzou častěji trpí lidé s nepravidelným spánkovým režimem nebo lidé dlouhodobě vystavení stresu. Spánková paralýza však rozhodně není záležitostí moderní doby. Nelze ji vysvětlit změnami v lidském chování ani zvýšeným stresem. Přesvědčivým argumentem jsou zde popisy těchto zážitků pocházející z dávných dob a kultur. Zlí duchové spánkové paralýzy navštěvovali ve spánku i příslušníky přírodních národů. Proč mají halucinace při spánkové paralýze i dnes výhradně děsivou podobu, je stále záhadou. Ne vše se tedy dá snadno vysvětlit, ale probíhá intenzivní výzkum, protože spánek má pro lidské zdraví velký význam. Spánková paralýza je klasifikována jako porucha spánku. Je jasné, že pokud se u někoho vyskytuje opakovaně, nemůže to mít jiné důsledky než zdravotní. U nás se tímto výzkumem zabývá Ústav spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví.
