Nechceme házet všechny ženy do jednoho pytle. Je však pravda, že mnoho žen pomlouvá. Je ovšem třeba podotknout, že muži to někdy dělají také. Nezáleží na tom, o jakou informaci se jedná, ale dělají to téměř všichni. Něco jsme viděli, něco jsme slyšeli a prostě to musíme někomu říct. Ale jak to bylo s pomluvami a šířením informací ve středověku? Muži na to měli právo, i když to nepoužívali, zatímco ženy to měly zakázáno. A to ne díky nějakým zákonům, které by to zakazovaly, ale díky vlastním manželům, kteří jim to nedovolili. Tehdy, ve středověku, neexistovaly sociální sítě, nebyly telefony a vlastně ani pošta. A tak ženám nezbývalo nic jiného než si předávat informace osobně. A tak chodily k sobě domů na čaj a často si povídaly o svých sousedech, manželech a nejnovějších událostech. Muži však měli tohoto chování plné zuby a rozhodli se, že proti němu musí zakročit.
Trest pro drbny?
Pokud muž zjistil, že jeho žena o něm často mluví s jinými ženami, nasadil jí jakýsi náhubek. Ten vypadal jako maska a byl vyroben z kovových řemínků. Kromě toho měl v otvoru pro ústa ostrý kus kovu, který, pokud žena promluvila, jí propíchl jazyk. Tento „postroj“ byl připevněn k ženině hlavě a bránil tak ženě v prozrazení informací.
Chůze hanby?
Ale náhubek ještě nebyl to nejhorší. Pokud chtěl muž ženu opravdu potrestat, mohl ji připnout na vodítko a vzít ji na procházku hanby. Protože kolemjdoucí věděli, co je to za trest, často na ženu na „procházce“ plivali a dokonce ji slovně uráželi. Takový trest se používal nejen tehdy, když žena byla drbna, ale také tehdy, když měl muž pocit, že si jeho žena neustále stěžuje a je věčně nespokojená.
Jakkoli šíleně tyto tresty znějí, ve středověku byly na denním pořádku. Křesťané vždy věřili, že duši lze očistit pouze fyzickým trestem, fyzickou bolestí a utrpením. Náhubek rozhodně nebyl jediným vynálezem, který se k trestání používal. Později byly vynalezeny také klece hanby, do nichž byly ženy zavírány na veřejnosti. V té době se lidé skutečně vyžívali v ponižování lidí na veřejnosti.
