Valentýn se slaví po celém světě, v každé zemi má trochu jinou podobu.
Například v Nizozemsku můžete dostat pozvání na oslavu do vyhřívané sauny , ve Finsku má naopak hýčkání podobu poukazu do lázní, v Izraeli jsou oblíbené pobyty v luxusním apartmánu.
V Dánsku jsou ženy žádány o ruku.
Valentýn je zároveň pro mnoho mužů příležitostí požádat svou milovanou o ruku, například v Bulharsku, Polsku a Turecku. Podle statistik je v Německu počet žen, které se nebojí otázky „Vezmeš si mě?“. Vyslovit jako první. To však není nic proti Dánkám, které mají v žádání svých partnerů o ruku dlouhou tradici sahající až do 13. století.
V roce 1288 skotská královna Markéta povolila ženám požádat svého vyvoleného o ruku 14. února přestupného roku. Pokud muž odmítl, musel jí koupit 12 párů hedvábných rukavic (nebo hedvábných punčoch). V Dánsku prý stále existují ženy, které v tento den žádají svého partnera o ruku.
Valentýn není jen o čokoládových srdíčkách a plyšácích. V každé zemi se Valentýn slaví trochu jinak.
Velká Británie
Lidé v Anglii považovali 14. únor za den ptáků. V tento den si prý vybírají partnery holubi a labutě, kteří údajně tvoří pár na celý život. Proto se holubi používají také jako symbol věrnosti.
Ve Walesu je symbolem lásky složitě vyřezávaná dřevěná lžíce. Tu vyřezával mladý muž pro svou milou, aby jí ukázal, že jeho srdce patří jen jí. Tato tradice má dlouhou historii, lžíce v Cardiffském muzeu pochází z roku 1667. Valentýn se však ve Walesu slaví až 25. ledna.
Podle staré tradice vzaly britské ženy v noci na 14. února čtyři bobkové listy a každý z nich položily do jednoho z rohů polštáře. Poté snědly osolené vejce bez žloutku, po tomto magickém rituálu se jim zdálo o jejich vyvoleném. Při jiném rituálu si zamilovaná dívka napsala na kousek papíru jméno toho, po němž toužila. Papír vložila do hliněné kuličky a vložila do misky s vodou, když se papír vyvalil, znamenalo to, že se dívka za svého vyvoleného provdá…
Také ve Skotsku měli lidé své valentýnské tradice. Na každoroční slavnosti si mladí lidé vylosovali z klobouku jméno osoby, se kterou si pak následující večer zatančili.
Ve Slovinsku se příroda probouzí
Slovinci spojují 14. únor s přírodou, protože věří, že svatý Valentýn nosil klíče, které „odemkly“ zamrzlé kořeny všech rostlin. Příroda se tak v tento památný den probouzí z dlouhého zimního spánku. Svátek lásky pak Slovinci slaví 12. března , na svátek svatého Řehoře.
Valentýna je v Itálii velkou příležitostí k oslavě příchodu jara, dříve se v tuto dobu konaly „jarní slavnosti“ pod širým nebem. Lidé se scházeli venku, společně slavili, tančili, zpívali a přednášeli básně. Zamilovaní se pak ruku v ruce procházeli parkem.
Finové myslí na přátele
Na celém světě je 14. únor svátkem zamilovaných, ale ne ve Finsku. V tento den se totiž slaví takzvaný Ystävänpäivä, což v překladu znamená Den přátel. Finové posílají přáníčka a kupují dárky, které však věnují svým dobrým přátelům. Dostává se jim ale také lásky, protože valentýnský tlak je všudypřítomný – je to oblíbený den zásnub nebo svateb.
V Číně si zamykají duši.
Zvyk zamykat svou lásku na nějakém pěkném místě a zahodit klíč prý pochází z Číny, kde lidé zamykají své duše do malých kovových schránek a klíč nechávají shozený ze skály navždy utopený v mlhách údolí Huangshan.
Proto po celém světě milenci umisťují zámek na různá místa.
