Jak se život po padesátce liší od vašeho předchozího života? Obecně se má za to, že hlavním důsledkem prodlužování lidského života je to, že staří lidé žijí déle. Ale není tomu tak. Hlavním důsledkem, který je doslova obrovský a mění celé lidstvo před očima, není to, že stáří trvá déle, ale to, že začíná mnohem později. Pro ty, kterým je dnes čtyřicet, padesát, pětapadesát let, začne stáří někdy v pětasedmdesáti, osmdesáti letech. Tedy o pětadvacet let později než u generace našich rodičů. Donedávna existovala tři hlavní období lidského života: mládí, zralost a stáří. Nyní „zralost“ přichází kolem padesátky a znamená začátek zcela nové, dříve neexistující etapy lidského života.
Co o ní víme?
Trvá téměř třicet let – zhruba od padesáti do 75 let.
Navzdory dřívějším představám se fyzické a intelektuální schopnosti člověka v tomto období nesnižují a jsou přinejmenším stejné, a v některých případech dokonce lepší než v mládí, pokud se k nim správně přistupuje.
Je to potenciálně nejlepší a nejcennější období lidského života, protože sjednocuje zdraví, sílu a životní zkušenosti. Podle všech statistik z posledních let přichází v dnešní době nejšťastnější období života, jeho vrchol, přibližně v 65 letech.
Ti, kterým je dnes 55-65 let, prožívají takové období jako vůbec první v historii lidstva. Dříve prostě neexistovalo, protože lidé stárli mnohem dříve.
V příštích několika desetiletích se lidé ve věku 50-75 let stanou nejpočetnější věkovou skupinou na Zemi.
Kojenci se připravují na dětství, dítě na dospívání, dospívající na mládí a my v mládí trávíme desítky hodin přípravou na nadcházející zkoušky dospělosti. Teprve po překročení padesáti let přecházíme věk padesáti let bez sebemenšího nápadu, jak, čím a z jakého důvodu žít dál.
Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové poznání získat, když pro generaci našich rodičů byla padesátka ještě takříkajíc oficiálním začátkem věku a na další život se dříve nemyslelo.
Málokdy si uvědomujeme, že životní program, kterým se na své životní pouti bez výjimky řídíme, stanovily předchozí generace. Byly to předchozí generace, kdo vytvořil všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které formovaly naše vědomí v dětství a mládí.
Předchozí generace však neměly žádné představy o životě po padesátce. Z jednoduchého důvodu: podle jejich zkušeností se životem po padesátce v podstatě už nezabývali. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.
Podle všech shromážděných statistik ti, kterým je dnes někde mezi 50 a 55 lety, začínají stárnout až po osmdesátce. To je samozřejmě velmi příjemné. Byli jsme prostě obdarováni až pětadvaceti lety aktivního, plnohodnotného života. Problém spočívá v tom, že nás nikdo nenaučil, jak s tímto darem zacházet.
Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když to přijmeme jako hranici stáří. Přitom bez nadsázky platí, že ztracená léta mohou být nejlepšími roky našeho života.
Po padesátce je pozoruhodné období života, kdy máme čas, zdraví a sílu, už žádné společenské povinnosti, ale životní zkušenosti a čtvrt století před sebou, než dosáhneme stáří!
Nepromarněte tento čas zbytečně. Později byste toho mohli litovat.
Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, nové radosti a dojmy, nová kariéra, nové lásky, nové cesty.
Kvalita těchto nových zážitků v mnoha ohledech daleko převyšuje vše, co vám bylo dostupné v nezkušeném a povinnostmi svázaném mládí.
