Zostřuje smysly, mobilizuje energii a pomáhá bránit se, utíkat nebo se vyhýbat nebezpečí. Když se však stane nepřiměřeným, ochromujícím a iracionálním – přeroste ve fobii. Člověk se může bát prakticky čehokoli, a i když některé fobie mohou vyvolávat úsměv u okolí , jejich nositelé je rozhodně nepovažují za zábavné. Dokážou znepříjemnit život a jejich léčba není tak snadná.
Fobie původně pomáhaly přežít
Fobiemi trpí asi deset procent lidstva. Ženy jsou ohroženější, jejich šance trpět fobií je až dvakrát vyšší než u mužů. Problémy obvykle začínají v dětství, průměrný věk, kdy se objeví, je sedm let.
Některé fobie pramení ze skutečných hrozeb a v minulosti pomohly lidstvu přežít. Strach z hmyzu a zvířat mohl být prospěšný, například arachnofobie (pavouci), herpetofobie (plazi), apifobie (včely) nebo musuofobie (myši). Zbytečnému riskování bránila jak chorobná hrůza z výšek (akrofobie) nebo ze tmy (achlupfobie), tak strach z uzavřených a stísněných prostor – klaustrofobie.
Vedle těchto poměrně rozšířených forem strachu se dnes objevuje celá řada nových fobií, kterých je na seznamu více než tisíc. Vznikají ve stejných oblastech mozku jako u našich předků jako primární emoční reakce na vnější podněty.
Nomofobie
Nomofobici mají chorobný strach z toho, že ztratí svůj telefon nebo jiné mobilní zařízení. Bojí se, že zůstanou mimo dosah, že se jim vybije baterie nebo že telefon někde zapomenou. Téměř 80 % nomofobiků je ve věku 18 až 24 let.
Papafobie
Strach z papeže je u této fobie spojen také se strachem ze svatých osob nebo různých posvátných předmětů. Zpravidla je spojena, stejně jako mnoho jiných fobií, s traumatem z dětství.
Hylobofobie
Filmy a dětské příběhy o tajemných a temných lesích mají na některé lidi nežádoucí vliv. Mají iracionální strach ze dřeva, stromů a lesů. Mnozí hyllobofobici svůj strach nepřekonají ani v dospělosti. Procházka v přírodě nebo myšlenka na stromy může vyvolat úzkost.
Kathisophobia
Strach ze sezení může vyvolat například nepříjemné hemoroidy, ale také fyzické týrání při sezení na ostrých nebo bolestivých předmětech. Může také souviset s traumatickými vzpomínkami ze školních let.
Anatidaefobie
Při této fobii má člověk strach, že ho bude sledovat kachna. Ta na něj neútočí, nedotýká se ho, jen se na něj dívá. Přitom anatidaefobik vůbec nebere v úvahu čas a místo, kde se nachází. Fobie obvykle vzniká po velmi negativním zážitku a často se váže na veškeré vodní ptactvo. Husy, kachny a labutě jsou známé svým agresivním chováním a fobie se dostaví poté, co je někdo pokouše nebo jinak napadne.
6. Fobofobie
V porovnání s ostatními fobiemi je tato fobie v jistém smyslu jedinečná. Není vyvolána konkrétním podnětem z okolí, ale vzniká jako důsledek strachu člověka z toho, že ho ovládne samotný strach.
Jak fobii léčit?
Někdy není možné fobii zcela vyléčit, ale je možné ji alespoň potlačit, aby člověk mohl normálně fungovat. Fobie a strachy lze často překonat systematickým oslabováním náchylnosti k nim. Odborníci nejčastěji používají kombinaci léků a psychoterapie.
Postupná léčba fobií
Při léčbě odborníci používají několik tréninkových metod. Takzvaná systematická desenzibilizace funguje na principu postupného přivykání na objekt strachu. Žák si v uvolněném stavu představuje situace, kterých se bojí. Agorafobik například způsob, jakým prochází otevřeným prostorem. Nejdříve si představí a pak s průvodcem prochází prázdným náměstím.
Pacient podstupuje relaxační cvičení a přitom si představuje stále více znepokojivé a děsivé situace. Když během terapie zůstane klidný, terapeut umožní pacientovi dostat se do kontaktu se skutečnými problémy a pomůže mu udržet pocit uvolnění. Nakonec si relaxační reakci nacvičí tak dobře, že se stane přirozenou.
Léčba šokové fobie
Naproti tomu „šoková“ metoda léčby strachu využívá ohromení nebo náhlé vystavení děsivému podnětu. Při ní musí pacient čelit situaci, která v něm vyvolává největší strach. Zpočátku je vyděšený, ale později se přestane cítit ohrožený, strach zmizí a obnoví se racionální sebeovládání. Takto se mnozí naučili snášet hmyz, hady, výšky a uzavřené prostory.
